Nirvana byla americká rocková kapela založená v roce 1987 v Aberdeenu ve státě Washington. Patří mezi nejvlivnější hudební skupiny 90. let 20. století. Zakládajícími členy byli Kurt Cobain (kytara, zpěv) a Krist Novoselic (basová kytara). Na místě bubeníka nakonec zakotvil Dave Grohl, který byl poslední v řadě několika bubeníků, kteří se v Nirvaně vystřídali. V roce 1989 Nirvana nahrála své první studiové album s názvem Bleach, avšak stále nepatřila k hlavnímu proudu populární hudby. Zlom nastal v okamžiku, kdy v roce 1991 vyšel její nový singl s názvem „Smells Like Teen Spirit“ k albu Nevermind. Tato píseň se dostala na první příčky v hitparádách a otevřela Nirvaně cestu ke slávě. Třetí a zároveň poslední studiové album vyšlo v roce 1993 a dostalo název In Utero; obsahovalo později populární skladby jako „Rape Me“ a „Heart-Shaped Box“. Nirvana se rozpadla po sebevraždě frontmana skupiny Kurta Cobaina v dubnu 1994. Od svého vzniku prodala po celém světě více než 50 milionů alb. Hudebnímu stylu, který Nirvana hrála, se začalo říkat grunge. Podobnou hudbu reprezentovaly a reprezentují například kapely Alice in Chains, Mudhoney, Pearl Jam a Soundgarden. Počátky kapely spadají do roku 1985, kdy se prostřednictvím Buzze Osborna, kytaristy a zpěváka skupiny Melvins, poprvé setkali zakládající členové skupiny Kurt Cobain a Krist Novoselic. Cobain v té době již hrál na kytaru a zpíval ve skupině Fecal Matter, kterou založil tentýž rok, a Novoselic hrál na baskytaru. Po rozpadu Fecal Matter Cobain s Novoselicem usilovali o založení nové kapely. Roku 1987 se jim podařilo najít bubeníka Aarona Burckharda, s nímž nacvičili některé ze skladeb Fecal Matter. Poté se však po vzoru Melvins pustili do pilného zkoušení nových skladeb; za tři měsíce jich měli asi tucet. Kapela si v čele s Cobainem přála vystupovat před publikem. První opravdové vystoupení absolvovali v Raymondu ve Washingtonu na jednom domácím večírku. Následovalo několik dalších vystoupení, většinou v Aberdeenu a blízkém okolí. Po několika měsících byl Burckhard z kapely vyhozen a dočasně jej nahradil Dale Crover, bubeník Melvins. V lednu roku 1988 nahrál s Nirvanou v seattleském studiu Reciprocal Recording první demo nahrávky, z nichž se některé objevily na pozdějším albu Incesticide. Po nahrání dema se stal v pořadí třetím bubeníkem Dave Foster.
Radiohead je britská alternativní rocková skupina z Oxfordshire. Skupinu tvoří Thom Yorke (hlavní vokály, rytmická kytara, klavír, elektronika), Jonny Greenwood (hlavní kytara, další nástroje), Ed O’Brien (kytara, doprovodné vokály), Colin Greenwood (basová kytara, syntezátor) a Phil Selway (bicí, perkuse). Radiohead vydali od roku 1993 sedm studiových alb. Do roku 2007 jich skupina prodala přes 25 milionů kusů. Radiohead vydali svůj první singl Creep v roce 1992. Jejich debutové album Pablo Honey následovalo v roce 1993. Píseň Creep nebyla zpočátku příliš úspěšná, celosvětovým hitem se stala až po dotisku o rok později a kapela začínala být označována jako skupina jednoho hitu. Popularita Radiohead se ve Velké Británii zvýšila s vydáním druhého studiového alba The Bends (1995). Album, jehož vyvážená atmosféra, naplněná zvukovou barevností kytar a Yorkovým falzetem, bylo vřele přijato jak kritiky, tak především fanoušky. Třetí deska OK Computer (1997) skupině zajistila celosvětovou slávu. Album s prvky rozpínavého zvuku a tématem odcizení se v moderním světě je označováno jako zásadní mezník v hudbě 90. let. Vydáním alb Kid A (2000) a Amnesiac (2001) dosáhli Radiohead vrcholu slávy, ačkoli se na tato dvě alba snášely velmi rozdílné ohlasy. V tomto tvůrčím období prochází Radiohead změnou hudebního stylu. Do své hudby začínají více začleňovat elektronickou hudbu, prvky krautrocku a jazzu. Hail to the Thief (2003), míchající kytarovou hudbu s elektronickou, bylo jejich posledním albem vydaným pod hlavičkou společnosti EMI.. Heptalogii alb zatím uzavírá deska In Rainbows (2007). Skupina toto album umístila na internet a potencionální kupci za něj mohli zaplatit libovolnou částku. I přes to, že si ho mohli stáhnout zcela zdarma, většina z nich za něj zaplatila. Tento počin zaznamenal úspěch jak u kritiků, tak u fanoušků.
Grammy Award (česky Cena Grammy) je každoroční ocenění udělované Národní akademií hudebního umění a věd ve Spojených státech za výjimečné úspěchy v hudebním průmyslu. Původně se nazývalo Gramophone Awards. Ocenění je udělováno od roku 1958, v současnosti ve sto deseti kategoriích napříč hudebními žáry. Právem proto patří mezi nejvýznamnější hudebním ocenění na světě. Je považováno za hudební ekvivalent cen Academy Awards. Na slavnostním večeru udělování cen Grammy vystupují přední umělci. Výroční 50. ceny Grammy se udělovaly 10. února 2008 v Staples Center v Los Angeles. Pět ze šesti nominací proměnila britská zpěvačka Amy Winehouse. Do USA však nepřiletěla, jelikož jí úřady, kvůli drogovým skandálům, odmítly udělit víza. Winehouse se tak stala historicky pátou sólovou zpěvačkou, které se podařilo získat za jeden večer pět zlatých gramofonů. Před ní to dokázaly jen Lauryn Hill, Norah Jones, Alicia Keys a Beyoncé. O jednu cenu méně obdržel Kanye West, jehož deska Graduation byla zvolena nejlepší rapovou nahrávkou, West vyhrál i kategorii Raper roku. Albem roku se stalo River: The Joni Letters jazzového muzikanta Herbie Hancocka. V kategorii Pop dominovala Amy Winehouse se dvěma cenami (Nejlepší album, Nejlepší ženský výkon), dále mj. Justin Timberlake s písní „What Goes Around…Comes Around“ a Maroon 5 se singlem „Makes Me Wonder“. Za Nejlepší mužský rockový výkon byl oceněn Bruce Springsteen („Radio Nowhere“), jenž bral cenu i za Nejlepší instrumentální výkon („Once Upon a Time in the West“) a Nejlepší rockovou píseň („Radio Nowhere“). Foo Fighters si odnesli cenu za Nejlepší rockové album (Echoes, Silence, Patience & Grace) a také píseň „The Pretender“. Nejlepším tanečním albem bylo zvoleno We Are the Night od Chemical Brothers, nejlepším albem na poli nezávislé hudby se stalo Icky Thump od The White Stripes.
Linkin Park je americká rocková kapela založená v roce 1996, původem z Kalifornie. Skupina se proslavila svým debutovým albem Hybrid Theory, které prodalo po celém světě více jak 29 milionu kusů. Následující Meteora upevnila úspěch skupiny a zatím poslední alba Minutes to Midnight a A Thousand Suns představují odklon Linkin Park od jejich původního stylu. Kapela prodala již více jak 50 milionů alb a dostala dvě ceny Grammy. Souběžně s vydáním debutové desky Hybrid Theory se Linkin Park vydali na turné, kdy během jednoho roku odehráli 324 koncertů, které se mezi fanoušky skupiny staly notoricky známými a oblíbenými, zvláště pro jejich jedinečnou atmosféru. Kromě vlastních koncertů se také zúčastnili několika větších festivalů, aby v roce 2001 nakonec zorganizovali svůj vlastní, nazvaný Projekt Revolution. Ten měl, a stále má za cíl, přivést na jedno pódium skupiny a umělce, reprezentující co nejširší spektrum hudebních žánrů. Rok 2001 také pro Linkin Park znamenal první nominace na hudební ocenění, a to od stanice MTV, časopisů Kerrang! a Rolling Stone a dokonce i od americké akademie populární hudby, udělující ceny Grammy.[8] Album Hybrid Theory prodalo po celém světě více jak 29 milionů kusů, čímž se stalo nejprodávanější nahrávkou od kapely a jedno z nejúspěšnější CD nového milénia. V atmosféře brzkého a všeobecného očekávání nové desky pokračovali Linkin Park v koncertování a současně pracovali na materiálu pro novou desku. V prosinci 2002 se skupina přesunula do studia, kde zkompletovala veškerá natočená dema a začala s nahráváním. Konečný produkt, deska jménem Meteora, vyšla 25. března 2003. Album Meteora se okamžitě vyhouplo na přední příčky prodejnosti, a ve Spojených státech se stalo třetím nejprodávanějším albem roku,[6] přestože nedosáhlo úspěchů svého předchůdce. Souběžně s vydáním nové desky se Linkin Park opět vydali na celosvětové turné, po němž následoval další ročník Projektu Revolution. V nezmírněném tempu koncertů pokračovala skupina i v roce 2004, s jedním z jejich nejznámějších a nejlépe hodnocených vystoupení, konkrétně na festivalu Rock Am Ring 2004. I v těchto letech se Linkin Park podařilo s deskou Meteora zvítězit v mnoha hudebních anketách a soutěžích, a to například za nejlepší videoklip na MTV European Music Awards 2004 a Umělec roku a Skladba roku na Radio Music Awards 2004.[9] Místo příprav na další desku se Linkin Park na konci roku 2004 rozhodli odložit na chvíli hudební projekty stranou a užít si volný čas s rodinou a přáteli. Do toho ale přišla nabídka MTV zúčastnit se společného projektu s americkým rapperem Jay-Z. Tomuto stylu se přisuzuje označení mash-up, jeho principem je spojování různých skladeb stylově odlišných interpretů do jedné.
Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejímž propagátorem byl zejména Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. Jejich první studiové LP na začátku sedmdesátých let bylo „Deep Purple in Rock“; následoval anglický top-ten singl Black Night. Druhé album, Fireball bylo vydáno v roce 1971 a skupina také zabodovala s hitem Strange Kind Of Woman. Společně Led Zeppelin a Black Sabbath, Purple položili základy heavy metalu. Deep Purple pokračovali v koncertování. Jejich vystoupení byla v té době naprosto strhující. Oplývala hudební virtuozitou, muzikálností jednotlivých hudebníků a skvělými verzemi studiových nahrávek. V prosinci 1971 odjeli DP do švýcarského Montreaux, aby zde natočili novou studiovou desku a také živé vystoupení. Následovaly již notoricky známé události: při koncertu Franka Zappy a jeho The Mothers v Casinu vystřelil fanoušek na pódium světlici a budova během několika minut shořela do základů. Celá událost inspirovala Rogera Glovera k napsání nesmrtelné písně Smoke On the Water. Deep Purple se přesunuli do hotelu Grand, kde natočili písně pro desku Machine Head, jeden ze základních pilířů hardrocku. V létě 1972 zamířila skupina do Japonska, zaslíbené země tvrdého rocku. Koncerty v Ósace a Tokiu nahrála a výsledkem je snad nejlepší živé album všech dob – Made in Japan. To mělo původně vyjít právě jen v zemi vycházejícího slunce. V klasickém složení pokračovali Deep Purple v nekonečných koncertních šňůrách. Když se pustili do nahrávání dalšího studiového alba Who Do We Think We Are (1973), obsahující hit Woman from Tokyo, bylo už napětí mezi Ianem Gillanem a Ritchie Blackmorem neúnosné. Gillan oznámil odchod z kapely a Blackmore, který se netajil svými sólovými ambicemi si dal jako podmínku pro setrvání v kapele změnu baskytaristy. Ze stovek adeptů na post sólového zpěváka byl na základě nepříliš kvalitního demosnímku vybrán prakticky neznámý David Coverdale. Baskytaristou a druhým vokalistou se pak stal Glenn Hughes, který dříve působil ve skupině Trapeze. Toto nové složení pokračovalo do roku 1974 s heavy bluesovým/rockovým albem Burn, další velmi úspěšnou nahrávkou. Hughes a Coverdale přidali funky R&B/soul element do hudby skupiny, tento zvuk byl mnohem více patrný na nahrávce z roku 1974 Stormbringer. Blackmore nebyl spokojený s výsledky a tak v roce 1975 opustil skupinu, aby si založil vlastní – Rainbow. Mezera po odchodu Blackmora bya zaplněna Američanem Tommy Bolinem, ale následující album, z roku 1975 Come Taste the Band přes všechnu svojí kvalitu nebylo úspěsné mezi skalními fanoušky a nepřitáhlo žádné nové, zvláště poto, co se skupina odchýlila od charakteristického zvuku Deep Purple. Bolin měl problémy s drogami (heroin), které všechny problémy skupiny dělaly horšími. Po problematickém turné k uvedení Come Taste the Band, se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem. Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow.
Ozzy Osbourne (narozený jako John Michael Osbourne, 3. prosince 1948, Aston, Birmingham) byl zpěvákem heavymetalové kapely Black Sabbath, odkud byl v roce 1979 vyhozen, ale v roce 1997 se do ní na čas vrátil a kapela začala příležitostně vystupovat opět v původní sestavě, kterou tvořili Ozzy, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward. Od 80. let 20. století vystupuje sólově, zde je komerčně ještě úspěšnější, než bylo jeho působení ve skupině Black Sabbath. Jedná se o jednoho z nejznámějších, ale také nejkontroverznějších rockových zpěváků současnosti. Spolu se svou druhou ženou Sharon každoročně organizuje metalový festival Ozzfest. Má pět dětí – Jessicu (1972), Louise (1975), Aimee (1983), Kelly (1984) a Jacka (1985). V roce 1979 se Ozzy vydal na sólovou dráhu. V roce 1981 vydal své první sólové album Blizzard Of Ozz. Album brzy dosáhlo čtyřnásobné platinové desky. Během osmdesátých let vydal sedm alb, přičemž každého z nich se prodalo přes 2 milióny kusů. Na sólové dráze celkem prodal přes 70 miliónů svých desek. V roce 1983 Ozzy koncertoval na pódiu US Festivalu před 250 000 lidmi. V roce 1985 vystoupil na legendárním benefičním koncertě Live Aid. V roce 1989 vystoupil na Moskevském mírovém festivalu. Byl to první velký rockový koncert západní hvězdy na území tehdejšího SSSR. Během devadesátých let vydal pět alb. Každé z nich se stalo multiplatinovým a koncertoval po celém světě. V roce 1993 získal Grammy v kategorii “Best Metal Performance” za “I Don´t Want to Change the World”. V roce 1996 založili společně s Sharon, svou ženou a manažerkou v jedné osobě, Ozzfest, první národní hudební festival věnovaný hard rocku, který měl hledat a představovat nové talenty. Jeho vystoupení na tomto festivalu navštívilo 1,4 miliónu lidí. Ozzfest se koná vždy jednou ročně. Část zisku z Ozzfestu putuje na nejrůznější charitativní účely, mj. na Lifebeat.V roce 2000 se dočkal vlastní hvězdy na pověstném hollywoodském chodníku slávy. V roce 2000 obdržel další Grammy v kategorii Best Metal Performance (tentokrát jako člen znovu sjednocených Black Sabbath) za skladbu “Iron Man”. Osbournovi byli hlavními protagonisty reality show The Osbournes, kterou vysílala hudební stanice MTV.
The Rolling Stones je britská rokenrolová skupina v čele se zpěvákem Mickem Jaggerem. Vznikla v Londýně v roce 1962 a hraje dodnes. Skupina se proslavila počátkem 60. let jako protipól skupiny The Beatles. Hlavním tahounem kapely byl na jejím počátku kytarista Brian Jones. S nárůstem popularity kapely se ovšem jeho sílá vůdce pomalu vytrácela a ke konci šedesátých let již v kapele prakticky nefiguroval. Jako první začal ztrácet kontrolu nad fenoménem let šedesátých – nad drogami.V létě roku 1969 umírá v bazénu svého domu. Po jeho smrti přichází definitivně do kapely vynikající kytarista Mick Taylor. Drogově čistý hoch je ovšem vlivem kapely zcela zničen a po několika letech z kapely odchází.Post kytaristy brzy nahradí Ronnie Wood. Jádrem skupiny se stává zpěvák Mick Jagger a kytarista Keith Richards, kteří po různých změnách v obsazení skupiny působí v Rolling Stones dodnes. Krátce po veleúspěšném turné Steel Wheels – Urban Jungle, kdy kapela poprvé zavítala i do postkomunistického Československa odchází z kapely baskytarista Bill Wyman. Oproti ostatním členům kapely byl ve skutečnosti o deset let starší než se oficiálně uvádělo. Už jen jako externí člen ho nahrazuje američan Darryl Jones. V žebříčku padesáti nesmrtelných interpretů rock’n'rollu časopisu Rolling Stone se kapela umístila na 4. místě. První koncertní vystoupení, ještě jako Rollin’ Stones (psáno s apostrofem) si kapela odbyla 12. června 1962 v klubu Marquee. Kapela se rozjela po klubech, aby o sobě dala vědět bělošským pojetím rhythm’n'blues. Díky image „zlých hochů“ se ze skupiny brzy stala kultovní záležitost, protože prakticky všichni „strážci počestnosti“ skupinu neustále obviňovali ze špatného vlivu na mládež a pošlapávání morálních hodnot. Od počátku hráli drsněji a černošštěji než Beatles a své okolí neustále šokovali svým zjevem a chováním. 7. června 1963 pětice vydala svůj první singl „Come On“ (od Chucka Berryho). V roce 1971 vzniklo slavné logo s vyplazeným jazykem, které vytvořil John Pasche. V roce 2003 vystupují Rolling Stones na benefičním koncertě na bývalé vojenské základně, kde si zajamovali i s AC/DC. The Rolling Stones vystoupili Česku v letech 1990, 1995, 1998 a 2003 pokaždé v Praze. V roce 2006 měli vystoupit v Brně, ale pro zranění Keitha Richardse byl koncert odložen a posléze i zrušen. Uskutečnil se však znovu, v rámci turné The Bigger Bang, v Brně na brněnském Výstavišti v červenci 2007.
Aerosmith je americká hardrocková skupina z Bostonu. Kapela, která vznikla v roce 1970, hledala svou inspiraci v britském rocku, hlavně v hudbě The Rolling Stones, The Who a Led Zeppelin. Krátce po vydání debutového alba, ze kterého pochází jedna z jejich nejslavnějších písní, Dream On, se kapela stala jednou z nejpopulárnějších amerických kapel a brzy také získala mezinárodní slávu. Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec. Také drží rekord v počtu zlatých a platinových alb. V roce 2001 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame (Rock and rollová síň slávy) a písně Dream On a Toys in the Attic byly zařazeny na seznam 500 písní, které formovaly rock. Kapela se dala dohromady v roce 1970 v Bostonu. Kytarista Joe Perry a baskytarista Tom Hamilton hrající v kapele Jam band se setkali se zpěvákem Stevenem Tylerem, bubeníkem Joeym Kramerem a kytaristou Rayem Tabanou a zformovali se do skupiny, kterou nazvali Aerosmith. V roce 1971 byl Ray Tabano nahrazen Bradem Whitfordem. V roce 1973 vydali své debutové album, které nazvali jednoduše Aerosmith. O dva roky později v roce 1975 vydali své druhé veleúspěšné album Toys in the Attic a o rok později, když vydali album Rocks se definitivně zapsali jako rockové superstar. Bohužel drogová závislost a vnitřní konflikty v kapele vyústily nejdřív odchodem kytaristy Joea Perryho a později i odchodem druhého kytaristy Brada Whitforda. Byli sice nahrazeni Jimmym Crespem a Rickem Dufayem, ale v tomto uspořádání se jim moc nedařilo a vydali jen jedno ne moc úspěšné album Rock in a Hard Place. Naštěstí se oba kytaristé v roce 1984 vrátili, a tak Aerosmith začali hrát v nové ne-li ještě lepší formě, což dokazují alba Permanent Vacation – 1987, Pump – 1989, Get a Grip – 1993 a později Nine Lives – 1997. Tento jejich návrat je označován jako jeden z nejpozoruhodnějších a nejvelkolepější v dějinách rocku. Aerosmith ještě vydali dvě alba, v roce 2001 – Just Push Play, a v roce 2004 – Honkin’ on Bobo.
John Winston Ono Lennon, MBE (9. října 1940 Liverpool, Spojené království – 8. prosince 1980 New York, Spojené státy americké) byl britský zpěvák a hudební skladatel, člen hudební skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř, herec, spisovatel a politický aktivista. Významným způsobem ovlivnil vývoj rockové hudby 20. století. Dne 8. prosince 1980 se Lennon stal obětí atentátu, když se vracel z natáčení. Před branou jeho newyorského bytu v the Dakota ho těžce postřelil duševně nemocný Mark David Chapman, kterému se několik hodin předtím podepsal na své nové album Double Fantasy. Lennon s Yoko Ono vystoupili asi ve 22 hodin 50 minut z limuzíny, která je přivezla z nahrávacího studia. Když prošli vstupní bránou domu Dakota, zavolal Chapman zezadu „Pane Lennone!“ Lennon se stihl sotva otočit, když na něj Chapman pětkrát vystřelil. Lennon ještě stačil vyjít několik schodů a poté se zhroutil na zem. Na místě byli velice záhy dva policisté, kteří se rozhodli vzhledem k vážnému stavu zraněného nečekat na sanitku a odvézt jej do nemocnice policejním autem. Z místa činu do Rooseveltovy nemocnice museli ujet asi jednu míli. Během tohoto převozu Lennon ztrácí vědomí. Podle vyjádření doktora Stephena Lynna, který té noci sloužil pohotovost v Rooseveltově nemocnici, byl Lennon mrtvý již v okamžiku, kdy ho do nemocnice přivezli, tj. krátce před 23. hodinou. Přesto učinil pokusy o jeho záchranu, ale všechny byly marné. Mnohočetné střelné rány samozřejmě způsobily vícečetná zranění včetně roztříštěné levé lopatky a průstřelu plic, fatálním zraněním však bylo přetnutí krční tepny. To bylo příčinou ztráty asi 80% krve, Lennon zemřel na hemoragický šok. Kolem 23:15 je tato zpráva oznámena Yoko Ono. Ta nemocnici opustila zhruba o půl hodiny později. Krátce před půlnocí doktor Lynn popisoval událost na tiskové konferenci přímo v budově nemocnice. Přibližně v té době se zpráva dostala do vysílání rozhlasových i televizních stanic po celých Spojených státech a odtud prakticky do celého světa. Ve stejnou dobu byl již shromážděný dav lidí před domem Dakota, kde zpívali Lennonovy písně jak z období Beatles, tak jeho sólové kariéry. Po několik následujících dní většina rozhlasových i televizních stanic zrušila svoje programové schéma a věnovala se téměř výhradně této události. Hudební složku vysílání tvořily převážně nahrávky Beatles a Johna Lennona, některé televizní stanice pak zařadily do vysílání některý z filmů Beatles. Vražda Johna Lennona kromě jiného rozproudila debatu o držení zbraní v USA. Po jeho smrti se vyrojila spousta teorií o fingované vraždě a Lennonovi, který žije někde v tichomoří na zapadlém ostrově. Lennonova vdova, Yoko Ono, žije v Dakota House dodnes. Lennonovy písně (např. Imagine, Strawberry Fields Forever) jsou často zařazovány mezi vůbec nejlepší písně hudební historie. V roce 2002 britská rozhlasová stanice BBC uspořádala hlasování o 100 největších Britů v historii. John Lennon se umístil na 8. místě. Má svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
The Beatles byla anglická rock’n'rollová kapela z Liverpoolu. Jejími členy byli John Lennon (zpěv, doprovodná kytara), Paul McCartney (zpěv, basová kytara), George Harrison (sólová kytara, zpěv) a Ringo Starr (bicí, příležitostně zpěv). Patří mezi komerčně nejúspěšnější a kritiky nejuznávanější kapely v historii populární hudby. Hudba Beatles je dodnes hraná a oblíbená po celém světě. Když renomovaný hudební časopis Rolling Stone v roce 2003 sestavil žebříček nejlepších alb v dějinách populární hudby, Beatles se do první desítky dostali celkem čtyřikrát (včetně 1. místa za Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band). Beatles jsou podle RIAA, která je na základě prodeje singlů a alb v Americe označila jako nejvíce prodávanou kapelu v historii, nejprodávanějším hudebním uskupením v historii Spojených států amerických. Ve Velké Británii vydali Beatles více než 40 různých singlů, alb a desek, které se vyšplhaly na první místo hitparád. Tento komerční úspěch se opakoval v mnoha dalších zemích. Jejich nahrávací společnost EMI odhadla, že do roku 1985 prodali přes miliardu desek a kazet po celém světě. V roce 2004 umístil časopis Rolling Stone Beatles na první místo v seznamu 100 největších umělců v historii. Podle časopisu pomohla jejich novátorská hudba a kulturní vliv charakterizovat 60. let a jejich vliv na populární kulturu je patrný ještě dnes. Beatles stáli v polovině 60. let v čele invaze britské hudby do Spojených států. Přestože měl jejich počáteční hudební styl kořeny v rock and rollu 50. let a domácím skifflu, vyzkoušela kapela mnoho různých žánrů od Tin Pan Alley až po psychedelický rock. Svým oblečením, styly a výroky určovali trendy své doby, zatímco jejich vzrůstající zájem o společenské otázky ovlivnil společenské a kulturní převraty 60. let. Neustálé nároky členů Beatles na vytvoření nového zvuku kapely na každé nové desce, v kombinaci s aranžérskými schopnostmi George Martina a odbornými znalostmi techniků EMI jako byli Norman Smith, Ken Townshed a Geoff Emerick, hrály významnou roli v novátorském zvuku alb Rubber Soul (1965), Revolver (1966) a Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967). Beatles pokračovali v čerpání vlivů dlouho po jejich úvodním úspěchu, a často nalézali nové cesty v hudbě a textech díky poslechu svých současníků. Mezi tyto vlivy patřil Bob Dylan, který byl inspirací pro takové písně jako např. You’ve Got to Hide Your Love Away a Norwegian Wood (This Bird Has Flown). Mezi další současníky můžeme zařadit The Byrds a Beach Boys, jejichž album Pet Sounds bylo McCartneyho oblíbené. Spolu s triky ve studiu jako byly zvukové efekty, netradiční umístění mikrofonu, nahrávací smyčky, dvoustopé a různě rychlé nahrávání, začali Beatles rozšiřovat své nahrávky o nástroje, které byly v té době pro rockovou hudbu neobvyklé. Patřily mezi ně smyčcové a dechové orchestry, stejně jako indické nástroje jako např. sitar v písni Norwegian Wood (This Bird Has Flown) a swarmandel v písni Strawberry Fields Forever. Využívali také elektronické nástroje jako byl např. mellotron s jehož pomocí vytvořil McCartney flétny v úvodu písně Strawberry Fields Forever, a Ondioline, elektronické klávesy, které produkovaly neobvyklý zvuk podobný hoboji v písni Baby You’re a Rich Man.